Jakmile se přestanete bát odmítnutí, stanete se svobodní!

Vždycky jsem se bála toho magického slova NE. Bála jsem se odmítnutí ze strany rodičů, partnerů, kamarádů, autorit, manžela, dětí. Jakéhokoli NE, které mohlo přijít odkudkoli. Přišlo mi, že ono magické slovo NE odmítá nejen mou žádost či čin, ale mne samotnou.

A najednou mi to přišlo. Zjištění, že jakmile už jednou odmítnuté jste, nemáte co ztratit!

No a to je přece začátek!

Řeknu Vám to na příkladu: možná se i Vy snažíte být ve vztazích tou dokonalou, kterou budou mít všichni rádi, budou ji chválit a mluvit o ní za všech okolností hezky. Nedej Bože, že by se na Vás někomu něco nelíbilo – to byste si raději utrhla nohu, abyste se vešla do představy druhých: Cože? Ona nedělá tohle? A šup, a už jste to dělala, nebo se alespoň snažila. Jakmile pak přišlo odmítnutí zvenku, následovalo jej Vaše odmítnutí zevnitř.

Pak se najednou rozhlédnete a zeptáte se sama sebe: Jak dlouho nedělám ty věci, které mám ráda, které mi dělají radost, abych někoho neranila, nenaštvala, aby mě přijali?

Vždyť přijetí je jedna ze základních potřeb už od pravěku. Kdo nebyl přijatý, toho vyhostili z tlupy a sežrala jej nějaká šelma. Dnes už nás ale nic nesežere, ale stejně na to skáčeme.

Povím Vám k tomu jeden čerstvý příklad ze života:

Nedávno jsem se přihlásila k Editě, na její malovací výzvu, kde jsme měli namalovat obrázek, ze kterého prýští radost a šťáva“, tak jsem jej namalovala. Byl jemný, nenápadný a měl spoustu pozitivních hesel (ALE…)

Nadšeně jsem jej ukázala manželovi a on říká – a není tady těch obrazů trochu moc? Nechceš jeden sundat?

Bum! Žádná pochvala, žádné nadšení, které moje vnitřní ustrašená holčička se srdcem na dlani toužila slyšet, ale tohle! Větší palici na mé zazdění přinést nemohl.

Už jsem byla odmítnutá – už nemám co ztratit.

Kdykoli jsem se na obraz podívala, cítila jsem sice zklamaná, ale i REVOLTU – tohle ti nedám! Tohle jsem já a já se za sebe musím postavit, protože to za mě nikdo jiný neudělá.

Tak si tam obraz visel, občas jsem na ně koukla a hlavou mi proběhlo: Tohle jsem jakž takž zvládla. Visel tam, nenápadný, jemný, až skoro splynul se zdí.

Pak jsem na něj jednoho dne koukla a najednou viděla to, co předtím ne. Bylo to….mdlé, unylé – tak jako já – svázaná konvencemi a očekáváními druhých. Takže zas taková párty to nebyla.

A dneska mi to konečně došlo! Proč jako? Vždyť už nemám co ztratit. „Shozený“ už je, tak teď už nemám žádná očekávání na pochvalu a můžu si jej udělat konečně podle sebe, bez nároků na ocenění!

Jaká obruč ve mně praskla! Jupí! Taky to umím!

  • Taky se umím podívat životu do očí a říct:
  • Jsem tady!
  • Počítej se mnou!
  • Baby nebude sedět v koutě 😉

Nemusím a nechci už ta hodná holčička, co poslouchá maminku a tatínka!

Jsem už velká holka a můžu si vybrat, co chci prožívat!

Stejně tak i kdokoli z vás!

Takže poučení na závěr: Cítíte se odmítnutí? Hurá, teď jste konečně svobodní a můžete si začít žít podle své představy o sobě!

Přeji Vám hodně štěstí a odvahy v novém pohledu a způsobu, jak to tady můžete prožívat!

s láskou Lucie

Lucie

Jsem klinická psycholožka, lektorka, autorka projektu Čekala jsem miminko. Pomůžu Vám vytvořit si takový život, ve kterém se budete cítit sami sebou a můžete se zase cítit spokojení a naplnění. Vytvořila jsem pro Vás několik ebooků a online programů, abyste se mohli inspirovat a načerpat novou sílu, i když jste zdaleka.

Comments are closed