Jste více žena nebo muž?

Přemýšlela jste někdy, jak to máte se svým ženským a mužským principem v dnešní uspěchané době? Jsou v rovnováze? Je jim u Vás „dobře“?

Nedávno jsme stavěli rodinnou konstelaci, ve které jsme chtěli vyřešit kašel dvouleté holčičky. Přišli jsme na to, že holčička kašlala, aby upozornila na potíže ve vztahu maminky a tatínka – jak už to v konstelacích často bývá, děti upozorňují rodiče na potíže skrze svoje nemoce.

V roli maminky jsem v té konstelaci cítila ve zvláštní pozici. Na jednu stranu se po mně chtěl výkon, spolehlivost, zodpovědnost (mužské kvality), ale kvůli tomu mi pak utíkal můj ženský pól – uvolněnost, odevzdanost, důvěra a …..ženskost a tím pak trpěla celá rodina, včetně té malé holčičky, mého muže, i mně samotné.

A tak se ptám: Jak vlastně naše doba nahrává ženám, aby byly ženami? Jak nás podporuje v tom, abychom se cítily v důvěře, lásce, lehkosti a plynutí? V jakých situacích můžeme být samy sebou?

Čeká nás výzva

Možná to znáte, během dne zastáváte spoustu rolí – máma, manželka, kuchařka, uklízečka, manažerka volnočasových aktivit, řidička, zásobovačka…Je toho tolik že pak večer padnete vysílením a na Vás samotné už nezbývá čas. Kdy a kde pak ale můžete dobít baterky?

Když takto běžíte životem, zatnuté a v kalupu, někde po cestě se může stát, že se z Vás, obrazně řečeno, stane výkonný, produktivní a efektivní … muž. Nejde o vizáž, ale o princip. Vše je zorganizované, logické, racionální, přesně naplánované, tvrdé a mužské…

Kam se poděla měkká náruč, jemnost, lehký chaos, dezorganizovanost, ladnost, ležérnost, nadhled, jiskřičky v očích, nakažlivý úsměv a důvěra, že je všechno v pořádku? Kdy jste se tak naposledy cítila? Jasně, musíme být schopné obstát v dnešní době, ale jak a za jakou cenu?

Když svou ženskou stránku zavřeme někam pod pokličku, aby nám nebourala pracně vymyšlené plány, jsme pak najednou vzteklé místo odevzdané, ve strachu místo v důvěře, v mužské skořápce místo v ženském plynutí. Pak vlastně ani nevíme, co je správně a co špatně, kde jsme a co vlastně chceme.

No ale co mám dělat jinak?, řeknete si. Jak to mám asi změnit, když jsem úplně uhoněná?
Stojí před námi velký úkol, naučit se, navzdory požadavkům vnějšího světa, zůstávat v souladu sama se sebou, se ženským elementem.

Jak na to?

  • Dovolte si být ženou – opečovávejte se, podporujte Vaši „Venuši“, dopřejte si chvíle klidu, rozjímání, vzpomeňte si, co jste měly kdysi rády a přineste si kousek toho zase zpátky,
    vraťte se samy k sobě – tančete, malujte, projevujte se tělem i duší …
  • Dovolte mužům být muži – dovolte si užít jejich pozornost, jejich zájem a péči, nechte se ochraňovat x na oplátku nešetřete pochvalami, slovy uznání a podpory
    uberte 🙂

Chcete být pro svého muže partnerkou (se všemi výhodami), nebo parťákem (nebo mámou)?
A chcete, aby se k Vám choval jako k partnerce, nebo jako k matce?

Tak šup, sáhněte si do svědomí, udělejte si inventuru, podívejte se do „rezerv“ a pokud najdete prostor ke změnám, nebojte se jich. Nebojte se polevit, ubrat, nechat si pomoci, je to naprosto v pořádku, nemusíte zvládat všechno. Jste přeci živé bytosti, ne stroje. Jste v pořádku tak, jak jste i s malými nedokonalostmi. A pokud máte pocit, že s tím chcete pomoci, mrkněte sem.

Nemusíte životem jen běžet, můžete si dát klidnou procházku a kochat se tím, čemu říkáme život.

Přeji Vám krásný sluníčkový den
s láskou Lucie Lebdušková

Jsem psycholožka a máma dvou kluků a dvou andílků v jednom. Pomáhám ženám a jejich blízkým uzdravit bolest ze ztráty miminka v bříšku, protože sama vím, jaké to je a kudy vede cesta ven.

Comments are closed