Taky občas hledáte „to něco“?

  • Znáte ten pocit, kdy cítíte, že NĚCO, ale nevíte vlastně CO TO JE?
  • Máte pocit, že by se mělo něco STÁT, čekáte a netušíte, co máte udělat, aby SE TO stalo?

Někdy, když je toho na mne moc, najednou se mi někde v hlavě stane takový zásek. Jakoby se přemýšlení zastavilo a nechtělo mě TO pustit dál. Jakoby mi něco uvnitř mne říkalo: Teď to stejně nejde, teď to nevymyslíš, musíš se zklidnit, „položit na hladinu a plout s proudem“.

Znáte to? Zažili jste to někdy?

Je to takový ten pocit, kdy se vám vlastně nechce nic dělat, nebo vlastně chce, ale nevíte co, nic není „dost dobré“, na každý nápad si řeknete: Hm, hezký, ale…

Víte, co mi v tu chvíli nejvíc pomáhá?

Sednout si a psát. Psát cokoli, klidně blbosti, psát, jak se cítím, co mi běží hlavou, co bylo včera k obědu, prostě cokoli. A když takhle píšu několik minut, najednou si uvědomím, že moje hlava mi dává naprosto jasné a srozumitelné zprávy, návody, poselství, rady, co bych měla udělat jako další krok. Přesně ty, co zběsile hledám „tam venku“ a nemůžu najít. Aby taky jo – když je mám uvnitř sebe!

Znáte i tento pocit?

Dovolili jste si někdy ten luxus jen tak nechat plynout myšlenky či slova na papíře a dostat se až za ně? Za ty navyklé způsoby a vzorce myšlení, abyste za nimi našli sebe?

Často hledáme návody okolo nás, v knížkách, časopisech, seminářích…, málokdy si však dopřejeme ten luxus chvilku jen tak být pozorovatelem sebe sama.

Některé ženy, hlavně ženy s malými dětmi a spoustou práce mají pocit, že na tyhle „blbosti“ nemají čas. A já je chápu, často jsem jedna z nich. Když se však domluví hlava s tělem a najednou mám velikou touhu najít to NĚCO, nejde odolat.

Někomu též pomáhá vzít papír, pastelky a nechat volně plynout barvy po papíře. I to je cesta a mnohdy ještě bližší našemu srdci, naší duši. Není totiž o přemýšlení, není o slovech, je jen o prostém bytí.

Zkuste si ji schválně někdy sami. Staňte se dítětem, vezměte pastelky a bez posuzování kreslete. Zahoďte stud, pocit, že neumíte malovat a jen si užijte ten proces „vyčištění hlavy“. Malujte to, kdo jste, jak se cítíte a prostě vše, co vás napadne, dokud nebudete mít hotovo.

Možná vám to připadá jako hloupost, ale zkuste to, třeba budete příjemně překvapeni! Třeba uvidíte, že je to velmi očišťující a inspirující.

Dovolte si chvíli nepřemýšlet, nehodnotit a jen tak být 🙂 Chce to jen chtít a možná zaslechnete ten tenounký hlásek uvnitř vás, vaše podvědomí, či intuici, kteří o sobě možná chtějí dát vědět.

Jsem zvědavá, na co při svých TADY A TEĎ procesech přijdete.

Přeji vám krásný den a těším se na vaše postřehy!

S láskou Lucie Lebdušková

Ráda inspiruji lidi, aby našli svůj potenciál ke spokojenému a naplněnému životu.

www.lucielebduskova.cz

Lucie

Jsem klinická psycholožka, lektorka, autorka projektu Čekala jsem miminko. Pomůžu Vám vytvořit si takový život, ve kterém se budete cítit sami sebou a můžete se zase cítit spokojení a naplnění. Vytvořila jsem pro Vás několik ebooků a online programů, abyste se mohli inspirovat a načerpat novou sílu, i když jste zdaleka.

Comments are closed