Učitele vnitřního klidu máte blíž, než si myslíte

  • Znáte ten pocit, kdy potřebujete přijít včas na důležitou schůzku, ale děti, místo, aby se rychle oblékly a v klidu s Vámi odešly, mají najednou spoustu důležitějších věcí na práci a ne a ne si dát říct, aby se měly k odchodu?
  • Znáte to, když přijdete domů z práce, jste unavení a „grogy“ a jediné, co potřebujete je zalézt a jen, co otevřete dveře, se na Vás sesypou desítky požadavků a proseb, které musí být udělané, jak jinak, než „hned“?
  • Znáte to, když chcete jít někam, kde budete chvíli sami (třeba na cvičení, nebo na masáž) a těsně před vytouženým zabouchnutím dveří, se Vaše dítě pokaká/polije/spustí srdceryvný pláč a Vy na poslední chvíli před odchodem řešíte „kalamitu“?

Určitě si dokážete představit spoustu situací, ve kterých Vám mohou „nervy prasknout“ a Vy nechápete, co se to zase děje? Proč zrovna teď, když nejvíc spěchám? 🙂

(Pokud nemáte děti, můžete si dosadit jakéhokoli „zdržovače“ – cokoli, kohokoli (roztrhlý zip na oblíbené sukni, kterou jste si chtěla vzít, prasklá žárovka na autě, naštvaný šéf, nepříjemná prodavačka…..) věřím, že brzy najdete vhodný příklad 🙂

Co tím chci říct?

Kolem nás je každodenně spousta podnětů, které zkoušejí naše vnitřní rozpoložení. Když se cítíme v klidu a v pohodě, máme radost ze života, proplouváme kolem nich a nic nerozhází.

Pokud jsme ale zrovna v rozpoložení, kdy nás něco trápí, bolí, zlobí, otravuje, najednou si „nabíháme“ na spoustu situací, ve kterých se tento náš stav ještě zhorší.

Je to schválnost? Náhoda? Nebo přirozený výsledek?

Když jsme v pohodě, ve vnitřním klidu, soustředíme se na to pozitivní a tím jej vidíme ještě více, pokud je tomu naopak, vidíme opět to, co odpovídá našemu rozpoložení, v tomto případě tedy zase více toho negativního.

 

Jak praví jedno moudré rčení: na co se zaměřuješ, to roste.

 

Z toho vyplývá, že naše okolí je takovým naším zrcadlem. To, co vidíme venku, je vlastně jen odraz toho, co se děje zrovna uvnitř nás. Když se nad tím zamyslíte, může to být zatěžující, nebo naopak povzbuzující. Znamená to tedy, že pokud si to začneme uvědomovat, můžeme být více tím, kdo ovládá to, jak se cítíme.

Jak tuto informaci můžete použít v praktickém životě?

Když budete příště kolem sebe vidět „spoušť“, všechno bude špatně a všichni Vás budou obrazně řečeno……(štvát), uvědomte si, co se zrovna děje ve Vás?

Zastavte a zpomalte a zeptejte se sami sebe: Jak se teď mám? Co bych teď potřeboval/potřebovala? Co by mi teď udělalo dobře/radost?

Je to jen o malé změně pohledu na věc. Stačí si uvědomit, že oni to vlastně nedělají tak schválně, jak jsme si mysleli, jen odrážejí to, co cítí z nás a tak (možná nevědomě) zkouší, jak to ustojíme.

V nějaké knížce jsem četla, že právě ti, co v nás vzbuzují největší negativní emoce, jsou našimi „osobními trenéry emocí“. Zní to trochu nadneseně, ale na druhou stranu, proč ne. Proč bychom se hravě nemohli položit do učební lekce, kterou nám předkládá náš život?

Pokud chcete vědět více o dynamice emocí, máte několik možností, můžete například:

  • kouknout na můj oblíbený a velmi inspirativní film Tajemství, kde se tímto tématem zabývají více Hollywodsky
  • pokud rádi studujete a dozvídáte se nové věci, chcete dojít k hlubšímu pochopení souvislostí a poučení, mrkněte na minionline kurz Emoce a jak na ně.

Věřím, že vnitřní klid existuje, můžete jej dokonce začít nacházet mnohem blíž, než jsou himálájské kláštery plné buddhistických mnichů – můžete začít přímo doma 🙂

Přeji Vám krásný den a hodně vnitřního klidu!

S láskou Lucie

Comments are closed