Umíte přijmout kritiku?

Já teda vůbec. Je to pro mne velká výzva a musím říct, že na počet vnitřních výbuchů vzhledem k počtu vnitřního pochopení a nadhledu je to často spíše 80 na 20.

Když mě někdo kritizuje, stane se zajímavá věc:

  1. když mám dobrý den, tak se jako první ozve naprosto automaticky vnitřní zvedač sebevědomí a našeptává mi: Je to kretén, vůbec si ho nevšímej, prostě ho něco žere a ty za to nemůžeš, rozhodně to není pravda a ty se tím nezatěžuj, tebe se to netýká. 
  2. pak přijde na řadu vnitřní looser (lúzr), který říká: Ale jo, vždyť má pravdu, co si to nalhávám, jsem nula a nic se na tom nezmění.
  3. nakonec přichází do debaty takový ten vnitřní soudce, neboli mediátor a tady je to konečně trochu užitečné. On je totiž v klidu, protože „ví“.
  • Ví, že opravdu chodím víc zohnutá, než bych asi měla a že se to mému muži třeba nemusí líbit.
  • Taky ví, že se snažím s tím něco dělat.
  • Ano, taky ví, že se někdy vymlouvám, protože se mi na to nechce myslet.
  • A taky ví, že toho je teď na mě moc a to, jestli zrovna stojím rovně nebo ne, je pro mě ta nejmíň podstatná věc v běhu každodenních starostí.

Takže suma sumárum, když se na to podívám z nadhledu, vychází to 1:1 pro každého z nich.

A co to říká o mně?

  • Že jsem někdy zbytečně vzteklá a vztahovačná a ještě než začnu přemýšlet, rovnou uvnitř útočím (někdy i navenek).
  • Že to třeba nebyl útok na mou osobu, ale prostě jen vyřčené přání, že kdybych chodila více vzpřímeně, byl by na mne hezčí pohled a leckdo by se za mnou třeba i otočil 😉
  • A taky že bych třeba mohla myslet více sama na sebe a začít zase cvičit, což by mým zádům dělalo moc dobře a já bych se pak cítila více narovnaná a sebevědomá.
  • A taky, že nejsem žádný looser, jen že jsem možná unavená a všechno si moc beru.

Tak, jako analýza by to stačilo.

A co užitečného si na tom můžu uvědomit?

Že je ve mně mnoho podob mně samotné a každá chce slyšet jen to něco, co jí vyhovuje a to ostatní dělá, že neslyší. Určitě to znáte, když jsme o něčem přesvědčeni a bojíme se, že nám to někdo bude chtít vymluvit, tvrdošíjně trváme na svém, někdy právě proto, abychom odvrátili případné šťoury, kteří by nám naše přesvědčení mohli chtít vyvrátit. 

Někam si napíšu, že bych měla chodit rovně, protože mě pak budou méně bolet záda a budu se o něco více líbit tomu pánovi, co tady se mnou bydlí 🙂

Nad vším můžeme přemýšlet z mnoha stran a je jen a jen na nás, co si z toho nakonec vezmeme a co s tím ve finále uděláme.

 


Přišlo Vám to jako trochu zběsilý příklad jednoho nepovedeného večera?

Já si díky tomu opět uvědomila, že máme svůj život ve svých rukou hlavně my sami a jak můžeme ovlivnit nejen naše myšlenky, ale i prožitky.

Právě o tom a ještě o dalších věcech, Vám povím již brzy ve svém zbrusu novém ebooku s pracovním názvem Životní příběh, aneb jak za pomoci techniky životního příběhu můžete zásadně změnit svůj život k lepšímu.

 

Přeji Vám krásný večer a snad jsem Vás moc nevyděsila. Alespoň máte alespoň malou představu o tom, co občas běhá hlavám po večerech psychologům 🙂

S láskou Lucie Lebdušková

psycholožka a pro dnešní večer pokusný králík

www.lucielebduskova.cz

Comments are closed